Poznej svět všemi smysly
Naučili jsme se krátkou básničku:
Nač má člověk smyslů pět?
Aby mohl poznat svět.
HMATEM pozná, co je hladké,
CHUŤ mi poví, co je sladké,
ČICH ten vždycky vyzvoní,
Když mi něco nevoní.
ZRAK mi slouží ke koukání
A SLUCH zase k naslouchání.
Tento týden jsme se s dětmi zaměřili na pět důležitých smyslů našeho těla, díky kterým ve svém životě fungujeme – ZRAK, ČICH, CHUŤ, SLUCH A HMAT. Všechny tyto smysly jsme společně prozkoumali a na jednotlivé smysly jsme se zaměřili pomocí různých her.
CHUŤ A ČICH
Děti poznávaly různé druhy potravin se zavřenýma očima. Většinou vše poznaly, hlavně kyselé jako citrón… U čichu jsme si povídali o tom, co nám voní a co ne.
SLUCH
Dětem jsme dali šátek na oči a poznávaly hlasy svých kamarádů a různých zvířátek.
HMAT
Po hmatu jsme opět poznávali různé předměty, kamarády. Chodili jsme po třídě a poznávali různé povrchy, co je hladké, hrubé, ostré…. Zhodnotili jsme, co je nám příjemné a co naopak není.
ZRAK
Opět jsme si opakovali barvičky, zařadili jsme hru „Semafor“, podle barev se děti pohybovaly. Pomocí kuželu jsme si osvojovali pravolevou orientaci, co je dále a co blíže.
V rámci výtvarné výchovy děti na šablonu ruky pomocí temperových barev a pipetky nakreslily bacily.
Moje milá maminka
V tomto květnovém týdnu jsme povídání věnovali hlavně maminkám, které slaví každou druhou květnovou neděli svůj svátek.
Děti si přinesly z domova fotku, na které jsou buď s maminkou anebo s celou rodinou. Fotky jsme si při ranním povídání v kroužku ukázali, každý řekl, jak se jeho maminka jmenuje, co má ráda k jídlu, co ráda nosí za oblečení, co ráda dělá a také třeba kolik je jí let.
Povídali jsme si také o tom, jak je důležité, aby se maminka usmívala. Každý nám s radostí řekl, jak doma své mamince pomáhá, co jí nejvíce udělá radost a jak moc je důležité být na maminku hodní a objímat ji.
S dětmi jsme při výtvarné činnosti vyrobily pro maminku srdíčko:
Na vystřiženou šablonku srdíčka si děti obtiskly otisk svoji ručičky, kterou si namalovali vodovými barvami. Na druhou stranu jsme nalepili fotku a napsali básničku. Děti po té maminkám s velkou radostí a objetím srdíčka předávaly.
Naučili jsme písničku pro maminku:
Mám jeden dáreček, držím ho v dlani,
je pro mou maminku, myslím na ni.
Pro velké, pro malé, pro miminka,
největším bezpečím je maminka.
Kniha je můj kamarád
S dětmi jsme si povídali, z čeho se kniha vyrábí, co vše je ještě z papíru. Že se slova skládají z písmenek. Kde si mohou knihu půjčit, nebo koupit. Kde knihy bydlí. Připomenuli jsme si, jak se máme ke knížkám chovat, abychom je nezničili a vydržely i pro další kamarády. Děti dostaly za úkol přinést si svoji oblíbenou knihu. Tyto knihy jsme si společně prohlíželi a povídali si o hlavních postavách. Před spinkáním jsme z některých z nich četli pohádky. Děti si oblíbily pohádku O Červené Karkulce, kterou jsme si vyprávěli pomocí kartiček. V naší knihovně jsme hledali knihy podle největší a nejmenší a poté všechny seřadili.
Naučili jsme se krátkou básničku:
S knížkou můžeš do pohádky,
kolem světa, zase zpátky,
až sám přečteš první list,
pak poznáš, jak je krásné umět číst.
V rámci výtvarné výchovy si děti do své oblíbené knihy vytvořily záložku. Temperovými barvami vybarvily vytištěnou šablonu housenky (různá barevná kolečka). Po zaschnutí jsme jí zalaminovali a vystřižená kolečka jsme spojili sešívačkou.
Zvířátek je plný svět
Tento týden jsme si povídali o zvířátkách, což bylo dětem velmi blízké a radovali jsme se nad tím, kolik zvířátek už poznají. Dokázali pojmenovat zvířátka domácí, která žijí s námi, ale i ta, která žijí třeba v Africe a můžeme se na ně zajít podívat do zoologické zahrady.
Na barevných kartičkách jsme si v kroužku ukazovali všechna možná zvířátka a říkali jsme si, jak jsou nám užitečná, jakou srst mají a kde žijí.
Další den si děti půjčily zvířátka, která máme v Boničce a podle názvu vytleskávaly jednotlivé slabiky. Při pohybové činnosti jsme si na zvířátka zahrály a děti předváděly chůzi zvířat.
Naučili jsme se novou básničku
Do zoo já chodím rád,
bydlí tam můj kamarád.
Pochází až z Afriky,
a je velmi veliký.
Velké uši, ty on má,
chobotem mi zamává.
Při výtvarné činnosti jsme vyráběli žirafky, které jsme si vystavily na nástěnce. Na žlutý papír si děti štětcem a hnědou barvou vybarvily hnědé skvrny, nalepili dlouhý krk, hlavu a oči. Místo nožiček jsme použily maličké kolíčky, které děti velmi šikovně na tělo hotové žirafky umístily.