srpen 2021
OVOCE A ZELENINA II
Na začátku týdne jsme si zopakovali podle obrázkových kartiček názvy různých druhů ovoce zeleniny. Naučili jsme se básničku:
Cuketa i brokolice,
chutnají nám převelice.
Česnek, pórek, cibule,
proti virům bojuje.
Jíme hodně zeleniny,
máme v sobě vitamíny!
V dalších dnech děti třídily do papírových šablon sklenic ovoce do kompotu – švestky, jablka a hrušky. Skládaly jablíčka podle velikosti na jabloňový strom se stejně vyobrazenými jablíčky a podobně skládali brambory do pytle.
Pokračovali jsme náročnějším úkolem – děti si vylosovaly kartičku s obrázkem zeleniny a různým počtem teček 1 – 6. Dostaly každý svůj papírový záhonek a podle vylosované kartičky sázely vystříhané obrázky zeleniny (do připravených prostříhaných otvorů).
Dalším, pro děti neméně náročným úkolem, bylo opět trošku počítání a zároveň určení, co je více, co je méně a co je stejné. A to opět za pomoci připravených kartiček s ovocem a zeleninou. Mezi dvě hromádky děti vkládaly znaménko menší, větší a rovná se. Znaménka byla vyobrazena pro lepší představivost jako krokodýl, který otvírá tlamu vždy tam, kde je toho více. Pokud děti spočítáním zjistily, že je počet obou hromádek stejný, vložily znaménko rovná se (krokodýl tlamu neotvírá a jen koulí očima ).
Na konci týdne jsme se věnovali malování temperovými barvami. Košíček vystřižený z papírového talíře, děti štětcem vybarvily hnědou barvou, jablíčko a hrušku dle svého výběru červenou, žlutou a zelenou. Košíček jsme po obvodu proděrovali a „vypletli“ provázkem. Do hotového košíčku jsme vložili hrušku i jablíčko, ze kterého pro zpestření a velkou radost dětí vylézal vystřižený červík.
MOJE HRAČKA
Pozor volám všechny hračky!
Vláček vjíždí do zatáčky.
Houká zleva, houká zprava, koukej, miminko už vstává.
Kdo z vás pozná co to je,
ať ty věci jmenuje.
Tento týden nás provázelo téma moje hračka. Společně s dětmi jsme si povídali o tom, co to hračky jsou, jaké hračky známe a s čím vším si můžeme hrát. Povídali jsme si, že se o hračky musíme dobře starat, neházíme s nimi, nemalujeme na ně a vždy po hraní je uklidíme zpět na místo, kam patří. Po domluvě si je můžeme navzájem půjčit. Dále jsme si říkali, jaké druhy hraček máme a že nás nemusí jen zabavit, ale také nás mohou něco naučit. Seznámily jsme se s hračkami, které jsou udělány z rozdílných druhů materiálů – kovové, plastové, papírové, plyšové apod. Děti se učily materiály rozpoznávat. Každý z nás se také podělil o to, jaká je jeho nejoblíbenější hračka. A abychom trénovaly i zrakovou paměť, hráli jsme hru, kdy si děti měly zapamatovat, jaké hračky jsou přichystané a následně hádat, která z nich byla odebrána. Na závěr se děti učily prostorové orientaci právě pomocí různých hraček. Např.: rozlišování kde hračky jsou – v krabici, před krabicí, či za krabicí. Každé z dětí mělo k dispozici pracovní list, kde vymalovávaly hračky podle toho, kde se nacházely.
Pohybová aktivita
Při pohybových aktivitách, děti běhaly v rytmu tamburíny a na různé pokyny se dotýkaly země různými částmi těla. Připomněly jsme si básničky a písničky s pohybem, které známe. Házely jsme si s míčem, vytvořily jsme si překážkovou dráhu a pak jsme hrály oblíbenou hru s kroužky.
Výtvarná činnost
Při výtvarné činnosti jsme si vytvořily motýlky. Potřebovaly jsme dřevěnou špachtli, lepidlo, plyšové bambulky a drátky. Děti si namotaly drátky na špachtli a zatočily je do tvaru motýlích křidýlek a tím si trénovaly jemnou motoriku. Poté namotaly plyšové kuličky do tvaru motýlka a nakonec přilepily pohyblivé oči.
INDIÁNSKÉ LÉTO
Tento týden jsme si povídali o životě indiánů. Jak žijí, co je pro ně důležité k životu ale nezapomněli jsme na hry na toto téma. Hned v pondělí jsme si přečetli dopis, který se nám přes víkend objevil před dveřmi školky. Stálo v něm, že nás navštívil malý indiánek a potřebuje od nás pomoc, aby si odpočinul před dalekou cestou.
Výtvarná činnost: Výroba čelenek
Ahoj děti.
Já jsem malý indiánek a již dlouho cestuji po světě. Před pár dny jsem šel kolem vaší školky, tak mě dnes napadlo, že se u vás alespoň na nějaký čas zastavím. Nevím ale jak bych se měl představit. Cestuji tak dlouho a sám, že jsem zapomněl, jak se vlastně jmenuji. Chtěl bych Vás moc poprosit aby, jste mi pomohli vymyslet jméno nové, takové, které by se líbilo nejen mě, ale i vám.
Pamatuji si ale, že můj kmen se jmenuje Seiutů, a je z daleké Indie. A tam se právě vracím. Protože je to daleká cesta, potřebuji si po nějakém čase vždy odpočinout. U nás v Indii, přespáváme ve velikém stanu, kterému říkáme TEEPEE. Slyšel jsem, že právě u vás v Boničce takové teepee máte. Prosím vás tedy o jeho postavení, abych měl kde hlavu složit a nabrat sílu na další cestu k domovu, tedy ke kmeni Seiutů.
Noci již bývají chladné, a tak vás prosím ještě o jedno. Udělejte mi u teepee ohniště, abych se mohl zahřát. Hezké by od vás bylo, kdyby u ohýnku zazpívali všechny děti písničku, třeba tu o mé Indiánské rodině. Kdybych během mého pobytu ještě něco potřeboval, nechám vám opět vzkaz.
Váš vděčný ………….
Děti hned začaly vymýšlet jméno pro tohoto indiánka. Nakonec mu dali jméno PÁSEK.
Postavili jsme společnými silami TEE-PEE, rozdělali školkový oheň, který jsme si vyrobili z papíru, dřevo bylo z ruliček od toaletního papíru a oheň z krabice. Naučili jsme se písničku, kterou jsme zpívali každý den u ohně a nezapomněli jsme si každý vymyslet své indiánské jméno. Aby z nás byly opravdoví indiáni, vyrobili jsme si indiánské čelenky. Na pásek barevné čtvrtky jsme přilepili ozdoby, které jsme měli připravené z barevného papíru a lesklé ozdoby, které si děti vybraly. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na peříčka. Dále jsme si k ohni postavili z kostek bubínek, a do rytmu písniček jsme bubnovali.
Ukázali jsme si věci indiánů, jako např. nůž, luk a šíp, nádobu na vodu a jídlo, lapač snů apod.
V pátek nás opět čekalo překvapení v Boničce. Byl to opět dopis od našeho kamaráda Páska.
Milí přátelé a kamarádi.
Tento týden se mi u vás velice líbilo. Pilně jste pracovali, a já se tu cítil velmi dobře. Všichni jste mě překvapili tím, jak jste zvládli rozdělat oheň, postavit TEEPEE, dali jste mi krásné jméno, kterým se nyní budu na své cestě domů představovat. Píseň o mé rodině, kterou jste krásně zpívali, mě bude doprovázet na všech cestách. Avšak, Včera se mi stala smutná věc. Někde tady u vás, když jsem si to tu prohlížel a hrál sis vašimi hračkami, jsem ztratil své věci, které k životu nutně potřebuji. Svůj luk a šíp, své peříčka, lapač snů, nůž, sekeru, džbánek, náhrdelník a indiánskou čelenku. Abych se mohl vrátit domů, tyto věci potřebuji najít. Prosím vás tedy o pomoc.
Navíc jsem byl překvapený, jaké krásné čelenky jste si vyrobili. Věřím, že se někdy setkáme v mé krásné zemi, protože už víte, jak takový indián žije, a co k životu potřebuje. Až jednou navštívíte moji zemi, víte kde mě hledat. Věřte, že jak jste pomohli vy mě, tak pomůžu i já vám.
Budu se na vás velmi těšit.
Váš přítel PÁSEK z Indie, z kmene Seitů
Všechny úkoly jsme hravě zvládli
PIRÁTSKÝ TÝDEN
Jako každý rok jsme prázdniny zakončili pirátským týdnem, který byl plný pirátských her a soutěží. Naučili jsme se pirátskou písničku na melodii „Pec nám spadla“:
Pirát s loďkou bloudí mořem,
kampak asi dopluje?
Hledá ostrov, na něm poklad,
kdepak asi truhla je.
Zlato, stříbro, co se třpytí,
na něm zlaté kamení.
Pirát jásá, poklad našel
a rumem to oslaví
V rámci pohybových aktivit si děti každý den zahrály na honěnou s chobotnicí (spící v kroužku), kterou děti (rybičky) budily zavoláním: „Chobotnice v moři spí, rybičky ji probudí, chobotnice, vstávej!“ Poslední neulovená rybička se v další hře stala chobotnicí. Pro lepší znázornění a zároveň pochopení hry bylo dítě – chobotnice vybaveno chapadly z krepového papíru.
I naše oblíbené kroužky jsme si zpestřili a to pirátskými rybičkami, které postupně kroužky obsazovaly.
Další soutěží bylo lovení papírových rybiček za pomocí brčka a skládání rozstříhaného obrázku pirátské chobotnice.
Pokračovali jsme pirátskou překážkovou dráhou – každé dítě dostalo kelímek s pirátským obrázkem, se kterým museli překonat různé překážky (podlézaní, přeskakování). Cestou musely do kelímku sebrat minci, rybičku a kartičku se stejným obrázkem jako na kelímku.
Před další soutěží jsme si nejprve natrénovali, jak chodí krabi, protože právě tímto způsobem se děti musely dostat k rébusu – na devíti čtvercových polí byly různé znaky, které byly také na vnější straně dna papírového kelímku. Všech 9 kelímků musely děti správně umístit na hrací pole.
Ve středu bylo pro děti na zahradě připraveno hledání pokladu. V truhle děti nalezly spoustu dobrot, nicméně vzácná černá perla, o které jsme si povídali, tam nebyla. A proto si ji děti na konci týdne vyrobily – nejprve si vodovými barvami vybarvily šablonu lastury a samotnou perlu (polystyrenovou kuličku) si natřely akrylovou barvou. Po zaschnutí jsme ji na lasturu přilepili.
Za všechny hry i další soutěže děti dostávaly pirátské zlaťáky a rybičky, které si ukládaly do papírových truhliček se svou fotkou. Ty si v pátek odnesly domů společně se spoustou veselých zážitků.